Sociální ekonomika v ČR a EU

28. června 2008 v 17:11 | Jan Beer |  Seminární práce
Sociální ekonomika patří dosud v naší zemi mezi koncepce, které jen velmi obtížně pronikají do běžného života, a to i v rovině pojmosloví.
Nejdůležitějším pojmem, a snad i ekvivalentem, v sociální ekonomice je sociální právo. Sociální práva jsou jedním ze základů, na kterých byla během minulého století vybudována Evropa. Avšak přes významný pokrok dosažený v této oblasti na našem kontinentu, sociální práva ještě zdaleka nejsou v praxi plně zajištěna pro všechny Evropany.
Právo na sociální ochranu, zdravotní péči, zaměstnání, bydlení a vzdělání čelí různým překážkám. Jaká je ale hodnota práva, které nemůže být prakticky uplatněno?

II. Charakteristika pojmu sociální ekonomika
Pod pojmem sociální ekonomika se rozumí soustava opatření směřujících ke zmírňování sociálních rozdílů mezi jednotlivci i celými skupinami lidí a mezi regiony, v nichž lidé žijí a působí. Sociální ekonomika v podstatě reaguje na nerovnosti, které mezi lidmi a mezi regiony vytváří tržní ekonomika, založená na svobodném podnikání za účelem dosažení zisku.
"Pod sociální ekonomikou se někdy rozumí nově se utvářející odvětví ekonomiky, které se snaží reagovat na problémy, které jsou spojeny s globalizací, změnou požadavků na pracovní síly, se sociální soudržností, sociálním dialogem a úsilím o trvale udržitelnou solidaritu mezi občany a jejich skupinami.
Sociální ekonomiku je možno charakterizovat také tak, že v podstatě není založena na kapitálu, jejím prvořadým cílem není zisk, ale vzájemná solidarita a začleňování znevýhodněných osob různých kategorií do pracovního procesu a do společnosti.
Tohoto cíle se společnost snaží dosáhnout cestou ekonomických, právních a organizačních opatření. Jednou z priorit v tomto směru je zapojování - inkluze znevýhodněných skupin obyvatel do většinového způsobu života společnosti a vytváření podmínek pro možnosti získání vlastních zdrojů příjmů pro tyto
obyvatele ze zaměstnání či podnikání. Základním cílem sociální ekonomiky není zisk, ale vzájemná solidarita.
Sociálním nerovnostem jsou vystaveny zejména nezaměstnaní, noví absolventi škol bez předchozí praxe, lidé s nedostatečným vzděláním, lidé předdůchodového věku, lidé bez vyhovujícího bydlení, lidé chudí a matky s malými dětmi. Dále pak osoby, které se z různých důvodů ocitly mimo hlavní proud společnosti a ztratily přiměřené životní zázemí, zejména bydlení a zaměstnání, a tím i finanční příjmy. Specifickou skupinu pak tvoří lidé se zdravotními problémy, zdravotně postižení nebo jinak hendikepovaní, drogově závislí, bezdomovci, lidé po návratu z výkonu trestu, z psychiatrických léčeben, pro návratu z dlouhodobé nemoci a další. Novodobou skupinu pak tvoří přistěhovalci a uprchlíci, zejména bez odborných a jazykových znalostí, a etnické menšiny." [1]
III. Cíle sociální ekonomiky při prevenci sociální exkluze
Koncept sociálního vyloučení má své kořeny v 70. letech ve Francii, kdy byl poprvé použit pro specifickou situaci určitých skupin obyvatel žijících na okraji společnosti, kteří byli odříznuti od pracovních příležitostí a zároveň od záchranné sítě státní sociální pomoci.
Existují tři možné pohledy na sociální vyloučení:
1. nedistribuční - zdůrazňuje sociální vlivy, které tuto situaci způsobují (mezi ně řadí například existující nerovnost ve společnosti) a zaměřuje se na osoby žijící v chudobě.
2. etický - zdůrazňuje kriminální chování a morální úpadek celých sociálních skupin či obyvatel městských čtvrtí, které se ocitly v sociálním vyloučení.
3. integračním - sociální vyloučení je zde chápáno jako totožné s vyloučením z trhu práce.
Sociální vyloučení tedy můžeme definovat (při vědomí různých způsobů užívání tohoto pojmu) jako proces, kterým jsou jednotlivci i celé skupiny osob zbavováni přístupu ke zdrojům nezbytným pro zapojení se do sociálních, ekonomických a politických aktivit společnosti jako celku. Proces sociálního vyloučení je primárně důsledkem chudoby a nízkých příjmů, přispívají k němu však také další faktory jako je diskriminace, nízké vzdělání či špatné životní podmínky. Sociálně vyloučení jsou odříznuti od institucí a služeb.
IV. Možnosti sociální ekonomiky pro sociálně indisponované
Sociální ekonomika je jistě možností pomoci pro sociálně indisponované osoby, není však ale v její moci, aby ze dne na den "přetvořila" člověka na samostatně sociálně schopného žití ve společnosti.
Zde je třeba rozlišovat z jakého důvodu se člověk v pozici sociálně indisponovaného ocitl. Je velkým rozdílem, jde-li o člověka handicapovaného,
nezaměstnaného, propuštěného z výkonu trestu, z nižší společenské vrstvy, v důchodovém věku atd.
V každém případě ne každý vyhledá pomoc, kterou potřebuje, nosí svůj problém v sobě a ten se pak vyhrotí v extrémní situaci. Pro ty, kteří si však svůj osobní problém uvědomí, či když si ho uvědomí jeho okolí, je tu pomoc. Pomoc v podobě sociální ekonomie.
V. Výzkumná část: aplikace dotazníkového šetření, získané a
vyhodnocené názory představitelů státní správy
Před zahájením výzkumu aplikací dotazníkového šetření jsem si zvolil otázku, zda pracovníci státní správy jsou plně kvalifikovaní ke své práci, a v určitých funkcích, kdy je zapotřebí rady, útěchy a empatie, znají základní znalosti sociálního pracovníka, který je schopen pomoci a pro člověka v sociální tísni, "udělat něco užitečného".
Otázka byla jednoduchá - "Znáte pojem sociální ekonomika". Druhá otázka - "V případě, že ano, co soudíte o současném stavu v ČR".
Výsledky v konečné fázi nedopadly nikterak překvapivě. Vezme-li se v úvahu poměr zaměstnaných žen a mužů v sektorech státní zprávy a ohled na dosud dosti málo rozšířený pojem "sociální ekonomika", daly se výsledky celkem reálně i předpokládat.
Dotazníkových listů bylo do jednotlivých sektorů státní správy rozdáno celkem padesát kusů. Oblastí výzkumu jsem pro své účely zvolil Prahu.
VI. Návrh právního ukotvení
Ideálem je, aby lidé měli vzhledem k veřejným službám pocit jejich vlastníka. Aby se toho dosáhlo, musejí být služby v co největší možné míře přizpůsobeny lidem. Služeb orientovaných na uživatele může být dosaženo různým způsobem, ale klíčovým je pro ně odstranění překážek pro jejich využívání a spoluúčast, vycházejících z procedurálních a jiných překážek. Ty jsou nepochybně vytvářeny selháním přístupu "uživatel na prvním místě" a upřednostněním zájmů organizace. V praxi se dají nalézt celé série organizačních překážek sociálních práv vytvářející roztříštěností a škatulkováním nevhodná či
nedostatečná propojení napříč národních, regionálních a místních stupňů, složitost, nepřiměřené či nevhodné informace a selhání uspokojivého začlenění uživatelů a nevládních organizací.
Nyní je k dispozici velká část informací týkajících se toho, co vytváří správný postup orientovaný na uživatele. Jak se v Evropě zdokonaluje poskytování sociálních služeb, roste poznání toho, že nejenže mnoho lidí čelí mnohočetným obtížím, ale i toho, že tyto obtíže jsou navzájem propojeny. Potřeba integrovaných a holistických forem vzdělávání a podpory je tedy zřejmá. Jedním typem vývoje v tomto ohledu je "podpora individuálně přizpůsobených programů". Základní ideou je, že služby musejí být šité na míru, aby odpovídaly konkrétním potřebám, zejména v případě zranitelných osob.
Být orientovaný na uživatele znamená rovněž věnovat pozornost potřebám a podmínkám zranitelných skupin. Ty jsou z hlediska sociálních práv výjimečné, v nemalé míře i proto, že obtíže zranitelných skupin mají vážné následky pro jejich schopnost uplatňovat sociální práva (v případě zranitelných skupin), nebo pro rozsah, ve kterém místně převládající podmínky přispívají k uplatňování sociálních práv (v případě znevýhodněných regionů). Zranitelné osoby potřebují k nárokování svých práv podporu, stejně jako zranitelné regiony či lokality musejí být vnímány jako zasažené kumulativními ztrátami, které jsou škodlivé pro
uplatňování sociálních práv. Někdy skutečně existuje nutnost pozitivní diskriminace použitím cílených programů ve prospěch určitých skupin a regionů
VII. Použitá literatura, internetové zdroje
(1) Vanický, J. Sociální ekonomika v Evropské unii a její aplikace na podmínky České republiky. Praha : Centrum denních služeb o.s. ORFEUS, 2004. s. 48.

[1] Vanický, J. Sociální ekonomika v Evropské unii a její aplikace na podmínky České republiky. Praha : Centrum denních služeb o.s. ORFEUS, 2004. s. 48
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama