Trestní odpovědnost konzultoval Gross

10. dubna 2006 v 19:15 | Jan Beer |  Seminární práce
Předmět: Právo a právní nauka
Téma:
Základy trestní odpovědnosti
Souhrn Trestní zákon jako krajní prostředek. Úmysl zavinění. Trest jako represe. Použití zbraně. Rekodifikace trestního zákona.
Klíčová slova Trestní právo - odpovědnost - trestný čin - nezletilí - mladiství - zbraň - rekodifikace
Konzultace
JUDr. Stanislav Gross, advokátní koncipient

Zdroje a literatura
  1. internetový server
  1. článek
Těžká nemoc a nepříčetnost zachránily mladíka od vězení, www.novinky.cz
  1. databáze
zpravodajství ČTK, a. s.
Trestní zákon = represe a výchova
Ve světě běžně koexistuje několik základních právních postulátů, na kterých staví každý právní stát. Jedním z nich je ochrana občanů.
K plnění tohoto úkolu, na kterém je státu založen, slouží aplikace norem uspořádaných v právním řádu. Trestní právo je součástí právního řádu každého státu a k ochraně využívá prostředky represivní a preventivní. Vždy je však třeba mít na paměti, že tento zákon vychází a je užíván jako tzv. ultimatio, tedy krajní prostředek.
Jde-li o Českou republiku, je v současné době v platnosti Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jeho rekodifikace se teprve chystá a jde v zásadě o dlouhodobý politicko - společenský úkol.
Za katr? Jak kdo!
Ne každý se za skutek, který spáchá, dostane před soud či dokonce do vězení, i když
skutek, který spáchal, je amorální. Podstatou trestní odpovědnosti je naplnění skutkové podstaty trestného činu tak, jak má na mysli zákonodárce. A dokonce trestný čin, jehož společenská nebezpečnost je minimální, není trestným činem, i když jinak plně vykazuje znaky trestného činu!
K samotné trestní odpovědnosti je potřeba úmyslného zavinění, nestanoví-li Trestní zákon
výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
Trestný čin je spáchán úmyslně, pokud pachatel věděl a chtěl zájem chráněný
zákonem narušit a narušil nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení způsobit - a pro případ, že je způsobí - byl s tím srozuměn.
"O nedbalost jde v případech, kdy pachatel věděl nebo vědět mohl, že může porušit tento zájem," říká jasně Trestní zákon.

Usnula při hlídání, dítě zapálilo dům!

Mohlo to ale skončit mnohem větší tragédií, z objektu ji naštěstí stihl vynést její strýc včas. Holčička podle všeho založila požár domu tím, že zapálila křeslo. Hrála si se sirkami! Babička, které Terezku rodiče svěřili na hlídání, o ničem nevěděla. Usnula!
Rodiče Terezky předali babičce holčičku kolem páté hodiny ranní a odjeli do práce. Asi za dvě hodiny se z pokoje začal valit dým, který vzbudil Terezčina strýce, spícího ve vedlejším pokoji.
"Slyšel jsem hukot, jako když hoří v kamnech. Vběhnu vedle do pokoje, Terezka seděla na křesle, které už hořelo, a moje matka vedle ní spala," popisoval události Lubor Hájek, který přidušenou dívenku vynesl ven na schody a vrátil se i pro matku.
"Paní Hájková je notorická alkoholička. Několikrát jsme rodiče dítěte upozorňovali, aby dali dítě do školky, ale nedali si říct. Dnes jsme požádali sociálku o odborný dohled nad tím, co se v domě děje," řekl starosta Hudlic Pavel Hubený. A co na požár, který mohl skončit
tragédií, říká Terezčina babička? Vinu necítí. "To dítě je prostě "živej parchant k neuhlídání"," komentovala událost.
"Ty lidi tam žili ve strašné špíně. Je to hnus, kterým trpí nejvíc to dítě," řekl Jiří Zachariáš, mluvčí berounských hasičů. Policie zvažuje, zda bude případ hodnotit jako nedbalostní trestný čin. Terezka leží v berounské nemocnici a její stav není vážný.
"Oheň spolykal majetek za 300 tisíc. Mohl ale shořet celý barák za milión korun," dodal Zachariáš.
Blesk, Autor: Václav Raufer (17. 3. 2006)
V případě těžších následků se pak při zavinění hovoří v konkrétních případech i o přitěžujících okolnostech, jež jsou trestány vyšší trestní sazbou, a to zpravidla nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Příprava a pokus? Měří se stejně!
Trestná je i příprava trestného činu, a to u zvlášť závažných trestných činů. Výjimku tvoří pouze ti, kteří včas ohlásí policejnímu orgánu či státnímu zástupci úmysl a upustí od dalšího jednání, které by mohlo mít za následek spáchání trestného činu samotného.
Fáze pokusu trestného činu je stejně trestná jako trestný čin, což vyplývá i z analogie stejné výše trestu u přípravy trestného činu. Vyvinit se mohou pouze ti pachatelé, kteří nejenže vše oznámí, ale ještě odstraní potenciální následky, které mohou díky spáchání trestného činu nastat!
Pachatelem se rozumí ten, kdo trestný čin spáchal. Spolupachatelem je pak osoba, která spáchala trestný čin společným jednáním. Trestně zodpovědným ta dokonaný trestný čin či pokus je i účastník, který přímo trestný čin nespáchal, ale organizoval jej nebo k jeho spáchání navedl či poskytl ke spáchání trestného činu pomoc.
Výjimka potvrzuje pravidlo…
Trestání pachatelů trestných činů působí jako prostředek represivního charakteru, i když současně splňuje i funkci výchovnou a preventivní. Stát se prostě musí pokoušet zamezit páchání trestných činů, působit proti kriminalitě. Ne ve všech situacích však orgány činné v trestním řízení mohou včas a účinně zakročit a zde nastupuje právo jedince zasáhnout, jsou-li ohroženy jeho právem chráněné zájmy a hrozí nebezpečí nevratného následku, ale vždy jen
za podmínek stanovených zákonem. Trestní zákon obsahuje ustanovení, která takový postup jedince umožňují.
Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem, je také beztrestný. Jde o nutnou obranu nebo krajní nouzi!
Stejně tak nejde o krajní nouzi, jestliže způsobený následek je stejně závažný či ještě závažnější než ten, který hrozil nebo bylo-li možno nebezpečí za danýchokolností odvrátit jinak.
Trestný čin také nespáchá ten, kdo použije zbraně v mezích zmocnění příslušných zákonných ustanovení. Příslušníci ozbrojených a bezpečnostních sborů mají toto zmocnění nejširší.
Je potřeba mít na paměti, že chránit své zájmy před útočníkem je právem, nikoli povinností každého občana! Není v žádném případě možné nařizovat občanům, aby při splnění podmínek, vytvářejících situaci nutné obrany hájili své, případně společenské zájmy.
Pokud by došlo k vynucování obrany vlastních zájmů ze strany občanů zákonem, mohlo by dojít k nekontrolovatelnému růstu násilí ve společnosti, které by mohlo vyvolat obecnou anarchii, jež by byla bezpečnostním rizikem vysokého stupně pro společnost. S přihlédnutím k začlenění České republiky do euroatlantických struktur by pak šlo i o destabilizační prvek v kontextu Evropské unie.
Pozor na čtrnáctileté!
Naopak trestně odpovědný není ten, kdo spáchal trestný čin před dovršením patnáctého roku věku. Za této situace vznikají bohužel v sociálně problematických částech společnosti jevy, které jsou na hranici únosnosti - osoby mladší 15 let kvalifikovaně kradou, loupí, šikanují mladší spolužáky. Jde o tzv. qvazi delikty neboť nelze-li vyvodit trestní odpovědnost, nejde o trestný čin. Diskusi o snížení trestní odpovědnosti pod zákonem stanovenou hranici 15 let na 14 zákonodárci v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR sice přijali, a tak se do nového trestního zákona dostala, ale zákonodárný proces dosud není ukončen!
Děti ve věku do patnácti let totiž spáchaly během loňského roku do doby projednávání návrhu rekodifikace Trestního zákona neuvěřitelných 2696 trestných činů, činů jinak trestných! Tisícovku z nich mají na svědomí právě čtrnáctiletí. Statistiky loni připsaly nezletilým pachatelům nejen jednu vraždu, ale celkem 580 násilných trestných činů. Z nich 183 spáchali čtrnáctiletí.
Dalších 75 skutků se týkalo mravnostních provinění, 46 z nich způsobily jinak trestný děti ve věku od 14 do 15 let. Mezi častou trestnou činnost mladších 15 let patří také
majetkové delikty. Například vloupání se děti dopustily 701krát, z toho 255 skutků mají na svědomí čtrnáctiletí.
Trestní odpovědnosti se vyhne i ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost či ovládat své jednání.
Těžká nemoc a nepříčetnost zachránily mladíka od vězení
Za zdmi psychiatrického ústavu zůstane delší dobu 22letý invalida Alois Adámek ze Zlínska, který se loni v září pokusil usmrtit dva lékaře Baťovy nemocnice ve Zlíně a to přímo před nemocniční budovou. Rozhodl o tom
senát Krajského soudu v Brně, který Adámka za pokus dvojnásobné vraždy neposlal do vězení, ale do ústavu na léčení.
BRNO -"Motiv jeho jednání se nám podařilo zcela bez pochyb ozřejmit. Obžalovaný chtěl, aby lékaři, kteří ho ošetřovali, věděli, že se proti nim dokáže vzbouřit a chtěl, aby trpěli. Při zadržení přiznal, že je chtěl zabít, ale u soudu pak tvrdil, že je chtěl jen postrašit. Tomu však soud neuvěřil. Jeho pobyt na svobodě je pro společnost nebezpečný a proto jsme ho poslali na léčení, protože byl v době útoku nepříčetný," uvedla předsedkyně senátu Halina Černá.
Za útok skončí v ústavu
Soudci totiž měli v ruce vyjádření znalců z oboru psychologie a psychiatrie, podle nichž je invalida paranoidní. Navíc v době útoku u něj vymizely zcela rozpoznávací schopnosti a byl nepříčetný. Tento závěr znalců proto rozhodl, že soudci nemohli Aloise Adámka poslat do vězení, ale na psychiatrické léčení.
K útoku došlo loni 29. září před objektem Baťovy nemocnice ve Zlíně, kde se Adámek léčí kvůli své nevyléčitelné chorobě, kterou je krvácení do střev. Mladík od lékařů chtěl, aby ho vyšetřili v narkóze, což však anesteziolog odmítl, kvůli možným komplikacím, které by jeho zdravotní stav zhoršily. Za
tento postup a bolest se Adámek rozhodl pomstít ošetřujícím lékařům Janu Roubalíkovi a Jerguši Mistríkovi.
Mladík si rozsudek osobně nevyslechl
Na oba muže v bílých pláštích najel svou felicií a zatím co Roubalík stačil uskočit, Mistríkovi auto zhmoždilo loket. Navíc při tom Adámek narazil autem do nemocničních vozíků a způsobil škodu 94 tisíc korun. "Možná se v něm
objevila zloba, kterou nasměroval proti okolí a doplatili jsme na to my dva s kolegou," poznamenal u soudu Jerguš Mistrík.
Adámek se vyhlášení rozsudku nezúčastnil, protože měl velké problémy se na invalidním vozíku dostat do jednací síně. Od svých 10 let je velmi často
v nemocnicích, je neustále napojený na kapačku. Zatím tedy není zřejmé, zda se proti verdiktu soudu odvolá. Pokud ano, bude se jeho případem zabývat
Vrchní soud v Olomouci.
16. 3. 2006, Právo - Petr Knotig
Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, který pod číslem 745 projednala Poslanecká sněmovna na své schůzi 2. 11. 2004, byl zamítnut v prvním čtení. Od zákona si odborná i laická veřejnost slibovala zlepšení kultury činnosti některých právnických osob, jejichž účinný a adresný postih je v řadě případů nemožný.
Trestní odpovědnost právnických osob má přitom za cíl stanovit prostředky trestního práva, druhy trestů pro tyto subjekty a odpovídající procesní pravidla. Nejde o tresty pro fyzické osoby, i když lze předpokládat, že aplikace tohoto institutu by šla ruku v ruce se zkoumáním individuální odpovědnosti představitelů statutárních orgánů příslušné právnické osoby.
Nepřijetí novely je chybou!
Nepřijetí vládního návrhu rekodifikovaného Trestního zákona, který je v současné době veden jako Sněmovní tisk č. 744 lze bohužel považovat za krok zpět, a to zejména s přihlédnutím ke stavu trestního zákonodárství ostatních členských států Evropské unie.
V boji proti kriminalitě i porušování veřejného zájmu musí mít svoji nezastupitelnou úlohu též státní zástupci. Z těchto důvodů by bylo vhodné prosazovat, aby i státní zástupci, obdobně jako soudci, byli zbaveni zbytečné administrativní zátěže výrazným posílením kvalitního administrativního zázemí. Rekodifikační proces trestního zákona by tak měla vhodným způsobem doplňovat i rekodifikační norma trestního řádu jako trestního práva procesního.
Snížení věkové hranice pro trestní odpovědnost z 15 na 14 let věku v trestním zákoně by v každém případě mohlo pomoci ke snížení kriminality jako takové. Prostředky, které následují k dosažení účelu trestního zákona totiž mohou přinést výchovný účinek a tím zmírnit nebezpečí pro společnost, kterému je vystavena v případech tzv. qvazi deliktů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama