Prostituce = temno! (1. část)

26. února 2006 v 9:40 | Jan Beer |  Seminární práce
Pedagogická fakulta
Katedra Sociální práce a sociální politiky
Kombinované studium, obor Sociální práce
Ročník: I., semestr: 1.
Studijní předmět: Úvod do sociální politiky a sociálního zabezpečení

Obsah:
Úvod -Řemeslo má "zlaté dno"
Stať - Jak na divokém západě! (Statistika věda je… - Nemocenské pojištění "dle možností" - Slovem zákona - Kde zůstal zdravý rozum? - Platby-neplatby… - Naše "nová" demokracie - Jeden hot a druhý čehý - Důsledky přijetí aboličních norem)
Závěr -Problém, který trvá…
Seznam použité literatury
Řemeslo má "zlaté dno"
Prostituce, tedy propůjčování vlastního těla k sexuálním úkonům s jinou osobou za úplatu, a to jak v přímém fyzickém kontaktu, tak prostřednictvím různých nástrojů, jak prostituci definuje návrh zákona z r. 1994, není jevem, který by se vyhýbal ani období Československé republiky, datované léty 1918 - 1938.
Dokonce byla v tuto dobu prostituce vícekrát definována, s ohledem na historicko - politické souvislosti bych rád zmínil Masarykovu encyklopedii z roku 1931, ve které se hovoří o "poskytování pohlavního ukojení druhému pohlaví za nějakou výhodu materiálnínebo nemateriální, tedy nikoliv z čisté lásky".
Původních českých prací, mapujících tuto specifickou část dějin české sociální patologie, která do historie neodmyslitelně patří, je kupodivu minimum. Důvodem je absence relevantních materiálů, na které má podíl skartace veškerých údajů o jednotlivých osobách ve všech státních orgánech v období I. republiky, a to s ohledem na zajištění soukromí těchto osob.
Přestože valná většina přímých materiálů byla skartována, problém vymýcen nebyl - prostituce bujela vesele dál!
Důvody, které vedly především ženy, neboť homosexuální prostituce byla jevem marginálním, k této formě obživy, spočívaly především v možnosti relativně vysokého výdělku. Řemeslo má holt zlaté dno…
Smutným faktem však je, že ani relativně vysoké výdělky neznamenal pro prostituující ženy zvýšení životního standardu. Většinu finančních prostředků, získaných touto činností, dokázala děvčata opět velice rychle prohýřit! Našetřit si podle tehdejších průzkumů dokázalo pro budoucí život pouze 2 - 6% děvčat… Inu, každá mince má dvě strany!
Jak na divokém západě…
Poměrně přísně a precizně vedená evidence prostituujících osob, zavedená c. a k. předpisy, vzala za své nedlouho po vyhlášení samostatnosti Československé republiky v r. 1918, i když ještě krátkou dobu c. a k. předpisy Rakousko - uherské monarchie na území ČSR platily.
Jakýkoliv stát na světě se k prostituci staví tak, že ji:
a) vůbec neřeší,
b) reglementuje (trpí veřejné domy a zavádí povinné vyhlášky),
c) aboluje (ponechává volnost, ale bojuje proti pohlavním chorobám).
Habsburská monarchie reglementovala, ale Československá republika přešla (možná
díky neustálému odporu proti všemu vídeňskému) poměrně rychle k pohledu aboličnímu.
Statistika věda je…
Prostitutky v ČSR žily v permanentním strachu z onemocnění: znamenal pro ně nejen zdravotní, ale i existenční ohrožení - vždyť často živily ze svého výdělku i další osobu nebo osoby. K tomu ponižující prostředí nemocnice… Prameny uvádějí, že syfilis nebo kapavku měla zpravidla každá prostitutka během prvních dvou až tří let a že až 2/3 prostitutek onemocněly již před registrací. V průběhu let 1919 - 1922 bylo v Praze registrováno 768 prostitutek, z toho 406 ve veřejných domech a 362 "volných". Toto číslo neodpovídalo skutečné situaci, prodávalo se podstatně více žen, nicméně pro uvedený počet máme k dispozici údaje o pohlavním onemocnění. Registrovány byly ženy narozené mezi rokem 1870 a 1903; nejstarší a nejmladší ročník byl početně nejméně zastoupen, nejsilněji byl zastoupen ročník 1896 (62 žen, z toho 36 "bordelních" a 26 "volných") a 1897 (60 žen, z tohoto 35 "bordelních" a 25 "volných"). Z uvedeného počtu jich 117 (tj. 15,2%) nikdy neonemocnělo, 651 (84,8%) prodělalo některou z pohlavních chorob (syfilis, kapavku či měkký vřed); 138, tj. 21,2% onemocnělo postupně všemi třemi chorobami
Nemocenské pojištění "dle možností"
Za zdravotní prohlídku nevěstky platily - policejní úřad v Českých Budějovicích zavedl taxu 2 koruny, pokud se žena prohlídce podrobila v městské zdravotní místnosti (většinou na policii), 3 koruny, navštívil-li ji lékař v bytě, ať již v pronájmu, nebo v nevěstinci. Prohlídky v nevěstincích zakázal prostituční regulativ z roku 1916, podle kterého měla být prohlídka bezplatná, pokud se konala v "úřední místnosti"; nicméně policejní úřad mohl stanovit výjimky.
Byla-li nevěstka shledána nakaženou, putovala do nemocnice. V Praze do Všeobecné, jinde do městské, někde, jako na příklad v Pardubicích, se nakažené prostitutky léčily v nemocnici okresní. Onemocnění bylo zapsáno do evidenčních listů, které vedl policejní úřad. Jen výjimečně bylo povoleno léčení u soukromého lékaře... Nemocnost zůstávala značná: prameny uvádějí cca 10 - 50% výskytu u zapsaných a 7 - 12% u divokých. Účinnost zákona byla zpochybněna skutečností, že Praha neměla policejního lékaře - venerologové a policejní úředníci se závistí hleděli k Vídni!
Náklady spojené s pobytem v nemocnici si měla žena hradit; pokud byla insolventní, platil náklady majitel nevěstince. Regulativ z roku 1916 těmto podnikatelům doporučoval, aby "dle možnosti zavedli nemocenské pojišťování prostitutek", případně zvážili zřízení zvláštních fondů pro jednotlivá města či okresy.
Slovem zákona
Již 11. července 1922 však byl pod č. 141 ve Sbírce zákonů Národního shromáždění Republiky Československé uveřejněn Zákon o potírání pohlavních nemocí, který otevřel cestu k přijetí prováděcích předpisů k tomuto zákonu z 21. ledna 1924: "Zdravotní (kontrolní) knížky nevěstek zapsaných buďte dosavadním majitelkám úřadem, jenž na ně svými orgány dosud byl dozíral, odňaty a zničeny." Následovala mohutná skartace, po které nezůstal v archívech kámen na kameni!
Časopis Sociální revue, věstník československého ministerstva sociální péče, vycházející v tiskárně E. Beauforta od roku 1920, kladl důraz hlavně na sociální stránku prostituce, všímal si obchodu s děvčaty a potírání pohlavních nemocí, abolici jednoznačně podporoval.
Stejně tak Hynek Pelc (1895 - 1942), zakladatel českého sociálního lékařství, jež byl abolicí inspirován díky svému pobytu ve Spojených státech amerických: "Léčba zůstává málo účinná, dokud ji lékař či policie může nařídit jen prostitutkám, nikoliv jejich klientům."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama