Je HIV pozitivní - nebolí ho něco?

24. února 2006 v 12:02 | Jan Beer |  Sexování
S Vladimírem Kováčem (31), terénním pracovníkem České společnosti AIDS pomoc, jsme si dali schůzku jen pár kroků od Domu světla, který Česká společnost AIDS pomoc provozuje. I Vladimír je HIV pozitivní!

Jak jsi se vlastně nakazil?
"Šlo o moji životní chybu. Některé se dají napravit, jiné ne a tato patří do druhé skupiny mých životních omylů. Bylo to při nitrožilní aplikaci psychotropních látek. Jsem vůl, že jsem vůbec někdy něco bral!"
Jak dlouho o sobě víš, že jsi pozitivní?
"Už šest let. Od září 2000. Mohu ti říci, byl to pro mě šok!"
Jak na diagnózu reagovali lidé z tvého bezprostředního okolí?
"Absolutně jsem změnil prostředí. Občas se s některými lidmi z dřívější doby potkám. Mrzí mě však, že se mnou nekomunikuje rodina. Prý jim dělám jenom ostudu!"
Kdo tě léčí?
"Navštěvuji doc. Marii Staňkovou, konzultuji s ní úplně vše. Máme daleko užší vztah než mají lékaři k pacientům třeba na úrazových odděleních nemocnic. Tam během směny zemře lékaři pacient během chvilky, v AIDS centrech třeba po deseti letech."
Bereš teď něco?
"Kupodivu vůbec nic. Jen si dokupuji vitamínové preparáty na posílení imunitního systému. Na léky jsem si bohužel vybudoval rezistenci, ale musím zaklepat, mám dobré výsledky."
Jaké léky jsi užíval?
"Měl jsem trojkombinaci.Combivir, Kaletru a Stocrin. Denně jsem bral 14 tablet! Zezačátku jsem byl malátný, pak jsem si zvykl. K adaptabilitě stačilo pár týdnů."
Jak se dnes cítíš?
"Po zdravotní stránce v pořádku, ale duše trpí…"
Co děláš ve volném čase?
"Nedávno jsem byl v Národním divadle na opeře, shlédl jsem Toscu. Někdy zajdu do vinárny, jak kdy."
Máš ty sám někoho, kdo tě podrží - kamarády, přátele?
"Našel jsem si úplně nový okruh známých. Přichází tak nějak sami, stačí se v životě zapovídat a kamarádství je na světě. Zrovna včera jsem byl u jedné kamarádky, která je na mateřské dovolené s malým dítětem. Povídali jsme si až dlouho do noci. Je to, pravda, úzký okruh, ale o to pevnější. Jsou to jediní lidé, kterým se můžu vypovídat i ze svých stesků. Nesmírně moc si jich vážím."
Máš nějakou přítelkyni na sex?
"Tyto věci řeším jak se říká ručně… Člověk, když je pozitivní, sice může vést normální pohlavní život, i když jen v rámci zásad bezpečného styku, s kondomem, ale měl by svého partnera informovat o své nemoci. Jakmile to uděláte, je se sexem konec."
Přibliž nám, prosím, svůj pracovní den v AIDS Centru?
"Když je někomu špatně, jsem s ním. Jinak jezdím po besedách po celé zemi."
Někteří lidé žijí se svojí pozitivitou 5 let, ale v České republice je už i pacient s virem v těle naživu 22 let. Záleží na dodržování léčby, životosprávě. Vladimír si plně uvědomuje, že smrt někdy přijde. Zemřít může na zápal plic nebo na rýmu: "Nechtěl bych zažít bolesti. Pohřeb? Ať mě nějak pohřbí. To už půjde mimo mě," blýsknul se Vladimírovi v závěru našeho rozhovoru smutek v očích.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eliška t. eliška t. | E-mail | 19. února 2007 v 20:52 | Reagovat

Je mi ho líto ale co nadělá taková nemoc se léčit nedá:(:(:(bohužel

a chtěla bych mu vzkázat: že jestli umře nebo ne,jestli je černoch nebo že je běloch pořád bude patřit mezi nás

2 klára klára | 6. prosince 2007 v 19:18 | Reagovat

ahoj....ještě žije, byl u nás ve škole na besedě a je to strašně pozitivní člověk...sice jsem z přednášky odcházela se slzami v očích, ale přednáška to byla skvělá....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama